Setkání archeologů zabývajících se raně středověkým šperkem v Mikulčicích a exkurz o velkomoravských gombících

Dne 25. 1. 2022 hostila Výzkumná základna Mikulčice-Trapíkov odborníky na raně středověký šperk z několika specializovaných pracovišť z celé České republiky. Setkání bylo realizované formou workshopu s fyzicky přítomnými účastníky i s online připojenými hosty. Cílem akce byla konzultace významu a metodiky výrobně-technologických analýz pro funkční interpretaci, chronologii a prostorové rozšíření raně středověkého šperku a oděvních součástí ve střední Evropě.

Detailní znalost výrobního postupu a použitých materiálů vypovídá o kvalitě artefaktu a je možné ji využít pro specifikaci regionálních nebo dílenských variant. Následně lze sledovat časový a prostorový vývoj šperku. Přeneseně je možné výsledky aplikovat na výzkum distribuce elitních předmětů a napojení Čech a Moravy na regionální i nadregionální diplomacii a obchod. Dále je možné efektivněji sledovat síť elitních oikumen, úroveň jejich centrality a návaznost např. na dálkové obchodní trasy.

Exkurz: Gombíky jako identifikátory raně středověkých elit

Součástí odborné diskuze na výše zmíněném workshopu byly rovněž gombíky. Jedná se o raně středověké ozdobné oděvní součásti, známé především z hrobů uložených na centrálních pohřebištích velkomoravských aglomerací. Jen pohřebiště v rámci hradiště Mikulčice-Valy vydala přes 300 exemplářů gombíků, vyrobených převážně technikou pájení dvou polokoulí vytepaných z tenkého plechu, opatřených záchytným systémem a zpravidla rovněž zdobným ztvárněním povrchu. Charakteristická je výzdoba vytvořená oboustranným vytepáváním stylizovaných rostlinných motivů připomínajících palmové ratolesti. Tato výzdoba patřila mezi dlouhodobě oblíbené motivy uměleckého řemesla a architektury od dob antických kultur až do 20. století v širokém eurasijském prostoru. Blízkými inspiračními zdroji pro raně středověké šperkaře a zlatníky tak mohly být klidně kamenické články dalmatské či severoitalské architektury, středoasijská toreutika nebo vzory užívané na vzácném a vysoce ceněném hedvábí.

Diskuze o vlastním středoevropském původu honosných tepaných gombíků, která byla živá zejména v 50. a 60. letech 20. století, je dnes již jednoznačně zodpovězena, a to kladně – tedy ve prospěch aktivních regionálních dílen působících především na Moravě, ale rovněž v Čechách. Přesto zůstává řada otázek nezodpovězená. Například, jak byly šperkařské dílny napojeny na elitu? Pracovali řemeslníci výhradně pro potřeby donátora z řad nejvyšší elity, který jejich výrobky používal jako prestižní zboží? Mohly se právě gombíky stát prestižními dary, symboly příslušnosti nejen k vyšší společenské skupině, ale rovněž k určitému mocenskému okruhu? Vysvětluje se touto teorií výskyt hrobů s elitními gombíky ve značné vzdálenosti od centrálních aglomerací v Pomoraví nebo dokonce na některých venkovských pohřebištích? Nebo jde jen o doklad proměny významu gombíků v čase? Tyto klíčové otázky se dotýkají kardinální problematiky fungování raně středověkých mocenských struktur ve střední Evropě a jejich vzájemných kontaktů. A zodpovědět je pomáhají právě detailní výrobně-technologické analýzy artefaktů, mj. gombíků. Jako ukázkový příklad mohou posloužit dva páry gombíků z hradiště Mikulčice-Valy (inv. č. 2716/88 a 2717/88 z hrobu 1871 na Kostelisku a inv. č. 4460/57 a 4461/57 z hrobu 100 u 2. kostela).

V obou případech jde o stříbrné exempláře, zdobené tepaným stylizovaným rostlinným ornamentem uspořádaným do schématu tzv. srdcovitého meandru (Hrubý 1955). Jedná se o tentýž ornament, který je v německé literatuře označován jako „S-Friese“, detekovaný mj. na chórových přepážkách kostelů v severní Itálii datovaných do 8. století (Bühler 2014).

Přestože můžeme výše uvedené dvojice gombíků na základě současné typologie i základního popisu označit za navzájem blízké artefakty, výrobně-technologický průzkum odhaluje odlišný rukopis řemeslníka i rozdílnou kvalitu obou výrobků. Velice nápomocná je při výzkumu kvalitní dokumentace předmětu. Osvědčila se nám v tomto směru metoda fotogrammetrie v kombinaci s geodeticky přesným rozvinutím pláště. Dochází tak k akcentaci výzdobných motivů, na které se zaměřoval i raně středověký řemeslník. Zároveň nabízí rozvinutí pláště nebo vypočítaný 3D model komplexní pohled na artefakt, který se rozlišením blíží snímkům z běžného mikroskopu, ale bez omezené fokusace. Metodiku rozvádíme blíže v propagačním videu.

Vraťme se ale k výše zmíněným gombíkovým párům a jejich výrobně-technologické analýze. Pár z mikulčického Kosteliska má při stejné tloušťce plechu mnohem hlubší reliéf tepání. Jeho pozadí je puncováno dutým nástrojem, který vytvořil na povrchu motiv kroužků. Linie švu, tedy místa, kde na sebe dosedají obě polokoule, je pečlivě dodatečně retušovaná (tj. až po spojení polokoulí pájkou). Všechny tyto detaily hovoří pro práci skutečného zlatnického mistra, který musel být velmi zkušený a odvážil se realizovat velice náročné výrobní postupy. Při tepání vysokého reliéfu totiž mohlo snadno dojít k protržení plechu, retušování švu bylo podmíněno aplikací vyvážené vrstvy kovové pájky, která mohla při chybné manipulaci zalít již vytepaný přilehlý dekor. A konečně dezén pozadí v podobě kroužků vyžaduje větší přesnost v jejich usazení než pouhé „tečkování“. Naopak dvojice gombíků od 2. mikulčického kostela doklady vysokého reliéfu a retuše švů nevykazuje; puncování je provedeno jednodušší metodou za použití nástroje s plným tenkým hrotem. Přestože byly oba páry vyrobeny z drahého kovu a mají pečlivě rozvrženou výzdobu s dotaženými tepanými detaily, řemeslné provedení páru z Kosteliska představuje vrchol šperkařského řemesla, jakého gombíky z druhého páru nedosahují.

Výsledky analýzy potvrzuje i zdánlivá maličkost v provedení dekoru. Gombíky z Kosteliska používají středomořský motiv palmetového lístku vědomě – lístky vyrůstají spořádaně z květního kalicha ve tvaru písmene U, zatímco meandry jsou spojeny svorníky, což je charakteristické pro motivy uplatňující se např. na severoitalské architektuře. Naopak pár od 2. kostela se vzdaluje od potenciální předlohy a kalichy jsou umístěny na plášti i v místech, odkud žádné lístky nevyrůstají. Hlubší smysl odlišení motivu kalicha a svorníku, které dodržují „pravidla“ středomořského kulturního okruhu, zůstal v případě tohoto páru gombíků nepovšimnut.

Podrobnou výrobně-technologickou analýzou se tedy daří odlišit dvě kvalitativní úrovně v rámci elitního šperku. Zároveň se jedná o definování dvou svébytných způsobů tepání, které reprezentují dva různé řemeslníky a snad i samostatné výrobní dílny. V případě exemplářů z Kosteliska lze uvažovat o šperkaři, který měl hlubší znalost středoevropské kultury a na území Velké Moravy mohl přijít jako cizinec.

Aby bylo možné činit širší závěry směrem ke šperkařské produkci v raném středověku střední Evropy, bude potřeba detailně analyzovat rozsáhlou skupinu artefaktů. Slibné výsledky pilotního výzkumu, jehož součástí je i prezentovaný příklad dvou párů gombíků, jsou v tomto ohledu rozhodně motivující.

Šárka Krupičková

Text vznikl jako součást výzkumného programu Strategie AV21 Akademie věd České republiky Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací.


Chcete se o tématu dozvědět víc?

Krupičková, Š. 2020: Gombíky. The Unique Symbols of Great Moravian Elite. In: L. Poláček et al.: Great Moravian Elites from Mikulčice. Brno: Czech Academy of ScienĐces, Institute of Archaeology, Brno, 296–308. Dostupné online na academia.edu.

Krupičková, Š., Ottenwelter, E., Březinová, H. 2019: Exact evidences of the use of spherical buttons (gombíky): two case studies from Moravian finds. Přehled výzkumů 60(2), 57–77. Dostupné online na academia.edu.

Šindelář, J., Poláček, L., Krupičková, Š. 2019: Doporučená metodika fotodokumentace v archeologii pro následné metrické analýzy obrazu. Přehled výzkumů 60(2), 201–224. Dostupné na webu Přehledu výzkumů.

Citovaná literatura:

Bühler, B. 2014: Der „Schatz“ von Brestovac, Kroatien. Seine kulturellen Beziehungen und technologischen Aspekte. Mainz: Römisch-Germanisches Zentralmuseum.

Hrubý, V. 1955: Staré Město – velkomoravské pohřebiště „Na valách“. Monumenta archaeologica III. Praha: Nakladatelství československé Akademie věd.