Z historie ústavu

Předpoklad pro vznik centrální moravské archeologické vědecké instituce byl zavdán založením Státního archeologického ústavu v Praze v roce 1919. Duchovní otec a zakladatel Lubor Niederle dal svému ústavu do vínku nadčasový koncept badatelské instituce spojující v dnešním slova smyslu základní výzkum s evidencí archeologických nalezišť. Území Moravy a Slezska bylo spravováno nejdříve prostřednictvím státního konzervátora I. L. Červinky, od roku 1942 pak brněnskou pobočkou pražského ústavu. Pobočkou bylo toto pracoviště až do roku 1970, kdy se stalo samostatným Archeologickým ústavem Akademie věd v Brně. V letech 1990–1995 prošel ústav základní strukturální a koncepční proměnou, která definovala v podstatě dnešní podobu ARÚB jako pracoviště základního výzkumu v oblasti archeologického studia nejstarší historie lidstva. Postupem doby se v činnosti ústavu profiloval další významný segment, ochrana archeologických památek.

Brněnský Archeologický ústav Akademie věd ČR má své počátky v roce 1942, kdy vznikl jako pobočka Státního archeologického ústavu v Praze. Funkci prvního ředitele vykonával německý archeolog Karl Hucke, pobočku však prakticky již tehdy řídil Josef Poulík, pod jehož vedením se pak instituce rozvíjela v dalších desetiletích. Důležitý mezník přinesl rok 1953, kdy byla brněnská pobočka stávajícího Státního archeologického ústavu začleněna do struktury tehdy zřizované Československé akademie věd (ČSAV), nástupkyně původní, od roku 1891 působící České akademie věd a umění. Nejprve šlo o pobočku ústředí, Archeologického ústavu ČSAV v Praze, roku 1970 však došlo k ustavení brněnského pracoviště jako samostatného vědeckého ústavu ČSAV pod názvem Archeologický ústav ČSAV v Brně.

Další významný přelom nastal počátkem 90. let 20. století, kdy ústav získal nové vedení a prošel podstatnou reorganizací. Po převedení agendy záchranných výzkumů převážně do působnosti státní správy a samosprávy i po dalších organizačních opatřeních byl personální stav ústavu zredukován na méně než polovinu. Svoji hlavní působnost instituce zaměřila na základní výzkum. Stalo se tak v rámci nově koncipované Akademie věd České republiky, z původní ČSAV přeměněné k 31. prosinci 1992. V roce 1995 byla následně vypracována a do praxe uvedena nová vědecká koncepce Archeologického ústavu AV ČR v Brně, kterou se pracoviště řídí doposud. Tomu odpovídá organizační členění ústavu do tří vědecko-výzkumných středisek zaměřených na výzkum paleolitu a paleoantropologii (1), doby římské a doby stěhování národů (2) a doby slovanské včetně středověku (3).

Zajímavosti z historie: trojhrob v Dolních Věstonicích

Zajímavosti z historie: trojhrob v Dolních Věstonicích





Unikátní nález společného pohřbu tří jedinců z období gravettienu v Dolních Věstonicích v roce 1986.

Zásadní předěl ve vědecko-organizační oblasti znamenala změna statutu ústavu z příspěvkové organizace na veřejnou výzkumnou instituci v roce 2007. Tato změna v intencích zákona č. 341/2005 Sb. s sebou přinesla nové právní, ekonomické i organizační podmínky a nové možnosti rozvoje Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i., odpovídající vědecké instituci 21. století.

Ústav vedl po Josefu Poulíkovi (ředitelem 1945–1990) v letech 1990–1998 Jaroslav Tejral a v letech 1998–2017 Pavel Kouřil; od roku 2017 vykonává funkci ředitele Lumír Poláček. Po desetiletích setrvávání v pronajatých prostorách rozptýlených po Brně získal ústav v roce 1994 „azyl“ v budově Ústavu přístrojové techniky AV ČR v Královopolské ulici. Teprve v roce 2015 se mohl přestěhovat do vlastní, nově opravené budovy v Čechyňské ulici, kde sídlí dosud. Opavská expozitura založená v roce 1955, dočasně zrušená v roce 1993 a obnovená v roce 2003 jako pobočka ústavu pro severní Moravu a Slezsko, získala v roce 2020 rovněž vlastní budovu. Z dalších detašovaných pracovišť zřizovaných v souvislosti s rozsáhlými terénními výzkumy ústavu postupně od konce 40. let minulého století vznikly dnešní výzkumné základny ARÚB v Dolních Věstonicích, Mikulčicích a Dolních Dunajovicích.

Zajímavosti z historie: langobardský hrob





V roce 1974 se podařilo na langobardském pohřebišti v Šakvicích odkrýt nejhlubší dosud archeologicky zkoumaný hrob v českých zemích. Dosahoval hloubky 7 metrů.

Zajímavosti z historie: langobardský hrob

Od svého vzniku se ústav rozhodující mírou podílel na terénních výzkumech nejvýznamnějších lokalit, zvláště starší doby kamenné a raného středověku. Celosvětově známými se staly již v 50. letech minulého století unikátní objevy na sídlištích lovců mamutů starší doby kamenné pod Pavlovskými vrchy na jižní Moravě (Dolní Věstonice, Pavlov). Skutečný přelom v dějinách archeologie raného středověku v českých zemích a celé střední Evropě pak znamenal rok 1954, kdy Josef Poulík objevil pro vědu i veřejnost mikulčické hradiště a kdy ústav zahájil soustavné výzkumy tohoto předního velkomoravského centra, trvající dodnes. Třetí nejdůležitější a dnes systematicky zkoumanou lokalitou ústavu je římské vojenské opevnění na Hradisku u Mušova.

Vědecky velmi přínosné byly i další rozsáhlé archeologické odkryvy. Jmenovat je možné například sídliště mladší doby kamenné v Mohelnici, osady a pohřebiště doby bronzové v Lovčičkách, Moravičanech nebo Oblekovicích, keltské oppidum Staré Hradisko u Prostějova nebo slovanská hradiska Chotěbuz-Podobora, Staré Zámky u Líšně, Vysoká Zahrada u Dolních Věstonic či Zelená Hora u Vyškova. Z aktivit ústavu dotýkajících se vrcholného a pozdního středověku přinesl široký ohlas například výzkum dvou hradů ze 13.–15. století, Rokštejna u Brtnice a Lelekovic u Brna.

Dosavadní vědomosti o nejstarších dějinách Moravy podstatně rozšířily také záchranné výzkumy, ústavem rozvíjené zejména v období 80. a 90. let minulého století, v omezené míře i později. Připomenout lze celou sérii záchranných akcí při stavbě vodních děl Nové Mlýny na jižní Moravě, výzkumy při budování moravské dálniční sítě nebo rozmach archeologie v historických jádrech měst. Za „novou generaci“ záchranných výzkumů lze označit akce realizované v rámci výstavby moderních muzejních a výzkumných infrastruktur na lokalitách zkoumaných dlouhodobě ústavem: Archeoparku Pavlov, výzkumné základny Mikulčice-Trapíkov a návštěvnického centra ARÚB v Mušově.

Zajímavosti z historie: dřevěný člun z Mikulčic

Zajímavosti z historie: dřevěný člun z Mikulčic





Mikulčice v roce 1967: náročné vyzvedávání dlabaného dřevěného člunu, který přečkal ve vlhkém prostředí zaniklého říčního ramene Moravy 11 století.


Kam dál?