Tradice a inovace
Dějiny lidstva jsou neodmyslitelně spojeny se vznikem nových technologií a jejich šíření do oblastí, které byly technologicky méně vyspělé. ARÚB tyto procesy zkoumá především pro období raného středověku na našem území.
V průběhu tohoto období došlo u slovanského obyvatelstva k výraznému technologickému vzestupu. Časně slovanská hmotná kultura (tzn. z 6.-7. století) byla – alespoň pokud můžeme usuzovat na základě dochovaných dokladů – technologicky poměrně primitivní. Během období předvelkomoravského (8. století) a velkomoravského (9. století) docházelo ke vzestupu technologické úrovně mnoha druhů vyráběných předmětů, a to z celé řady materiálů (keramika, železo, barevné kovy, sklo aj.).
V této věci ovšem neprobíhal nějaký „všeobecný“ a ostatně ani lineární vývoj, ale v různých částech společnosti postupoval různým tempem. Např. v hrnčířství Velké Moravy můžeme pozorovat značné rozdíly, které navíc dlouhodobě přetrvávaly: na jedné straně fungovala výroba vyspělé keramiky ve specializovaných a velmi výkonných dílnách a na druhé straně tradiční podomácká výroba viditelně primitivnější keramiky.
Stejně tak záleželo na tom, pro koho se vyrábělo, tzn. zda byl kupující schopen či ochoten zaplatit použití různě pracných technologií. Hlavně na velkomoravských pohřebištích nacházíme jednoduchý a masově vyráběný šperk pro prostý lid, ale také honosný šperk z drahých kovů pro příslušníky společenské elity, zdobený složitými technikami granulace a filigránu.
Každopádně v průběhu raného středověku docházelo k určitým „technologickým skokům“ v podobě osvojení si nových vyspělých technik. Studium těchto „skoků“ je ovšem velmi obtížné, neboť archeologicky zachytíme až „výsledek“ v podobě hotových předmětů, ale nemůžeme nějak přímo pozorovat všechny procesy, které k tomuto výsledku vedly.
Je pravděpodobné, že většina zásadních technologických inovací nevznikla na našem území, ale byla přejata z vyspělejších částí západní a jižní Evropy. Klíčovou – a zatím stále málo probádanou – otázkou je, jakým způsobem transfer těchto inovací na naše území probíhal: přišli k nám řemeslníci cizího původu, kteří se zde usadili a předali své znalosti svým místním učedníkům? Nebo se naopak slovanští řemeslníci vydali načerpat zkušenosti do ciziny a pak se vrátili domů?
Studium nastíněných otázek se odehrává na čtyřech hlavních úrovních:
1) Pomocí nejmodernějších analytických metod zjišťujeme, jaké materiály a technologické postupy byly při výrobě konkrétních předmětů použity.
2) Na základě experimentální výroby replik těchto předmětů se snažíme upřesnit, jakým způsobem mohly být artefakty vyráběny (k dispozici jsou samozřejmě jen ty nástroje, které měli tehdejší řemeslníci) a jak náročné na technologické znalosti to bylo.
3) Artefakty nalezené na našem území srovnáváme s předměty z jiných částí raně středověké Evropy a Předního Východu a snažíme se zjistit, odkud, kam a jakým způsobem putovaly buď přímo samotné předměty (nazýváme je „importy“), nebo jak se šířila „idea“, jak by měl daný typ předmětu vypadat. Nebo jaké modifikace vzhledu, funkce atd. s sebou přinášela výroba těchto předmětů v „nových“ regionech.
Jako příklad uveďme velkomoravský honosný šperk, který z valné části čerpal z byzantského uměleckého řemesla. Jeho výroba na Velké Moravě ovšem přinesla určitou proměnu jednotlivých používaných konstrukčních prvků i celkového vzhledu některých typů šperků, stejně jako domácí mistři vyráběné spektrum typů obohatili o nové, specificky místní ozdoby.
4) Sledujeme rovněž výskyt jednotlivých předmětů i jejich souprav ve výbavách hrobů a snažíme se definovat na základě jejich tvaru i použitých technologií úžeji vymezené skupiny obyvatel v rámci tehdejší společnosti (technologicky náročné předměty měly velmi často prestižní charakter).
