27. září 2023 přivítali zástupci našeho ústavu za přítomnosti předsedkyně AV ČR prof. Evy Zažímalové zcela mimořádnou návštěvu. Na archeologickou lokalitu Hradisko u Mušova a do Návštěvnického centra Mušov – Brána do Římské zavítal prezident ČR Petr Pavel v doprovodu své manželky Evy a hejtmana Jihomoravského kraje Jana Grolicha. Ředitel ARÚB Balázs Komoróczy a vedoucí výzkumných středisek ústavu Martin Novák, Marek Vlach a Marek Hladík představili hlavní tematické okruhy, jimž se ústav v současné době věnuje. Poté návštěva prohlédla vlastní expozici Návštěvnického centra, drobný terénní výzkum a ukázky dovedností historické skupiny římských legionářů. Na památku návštěvy prezident obdržel unikátní repliku římského meče, kterou dle originálních předloh zhotovil konzervátor ústavu a mečíř Patrick Bárta ve spolupráci s Matějem Kmoškem.
Samotnou návštěvu vnímáme jako významnou a symbolickou v mnoha rovinách. Považujeme ji za mimořádnou podporu v době, kdy občas bývají archeologie a obecně humanitní vědy upozaďovány, jsou některými prezentovány v negativním světle a je často zpochybňován jejich přínos pro moderní společnost. Snad i prezidentská návštěva napomůže k vyvrácení tohoto názoru a k jasnějšímu vnímání důležitosti podpory celého spektra vědy a výzkumu nejen v rámci Akademie věd ČR. Prezidentův zájem společnosti vysílá signál o tom, že Česká republika je kultivovaná země evropského civilizačního okruhu, v níž zaujímají vedle technických, technologických, ekonomických a nejrůznějších inovativních hodnot nezastupitelné místo též hodnoty kulturního bohatství, humanitních myšlenek a společného historického dědictví.
Pokládáme též za skutečnost symbolického významu, že k nám prezident Petr Pavel zavítal v roce, kdy připomínáme 95 let od návštěvy prezidenta T. G. Masaryka na archeologických výzkumech v Dolních Věstonicích a na Mušově. T. G. Masaryk, význačný podporovatel tehdejší československé archeologie včetně výzkumů na Hradisku u Mušova, v roce 1928 pod dojmem prohlídky výstavy v pavilonu Anthropos pronesl o lidských komunitách, které archeologie zkoumala a zkoumá, následující slova: „Aspoň se mi zdá (…), že to byli lidé, kteří už myslili, pokoušeli se už umělecky a umělecké dílo není možné bez myšlení a myšlenek. Tedy docela slušní prapraprapraotcové. Myslím tedy, že i v tom budem pokračovat. Já aspoň, když mám slušně povědít, co má být podstatou české politiky opravdu národní: nic jiného, pánové, než být slušnými lidmi.“ Slušnost, a dodejme vzdělanost a respekt vůči všem hodnotám naší společnosti, je dodnes platným programem, k němuž chce dlouhodobě a aktivně přispívat i archeologie.
