Středisko pro slovanskou a středověkou archeologii

Zabýváme se vybranými etapami dějin střední Evropy počínaje příchodem Slovanů na naše území v 6. století po Kristu a konče vrcholně středověkou transformací 13. – 15. století. Získáváme, dokumentujeme a analyzujeme klíčové archeologické prameny z území Moravy a Českého Slezska. Výsledný obraz zasazujeme do kontextu historického vývoje Evropy.

Nepracujeme jen s klasickou chronologicko-typologickou analýzou, ale na principu interdisciplinární spolupráce využíváme a koordinujeme široké spektrum historických, přírodovědných a technických oborů. Nově aplikujeme metody teoretického modelování historických procesů a takto získané modely ověřujeme rozmanitými nástroji včetně archeologického experimentu.

V centru naší pozornosti stojí Velká Morava. Zkoumáme ji v co nejširších souvislostech, abychom dokázali odpovědět na otázku, čím byla v dějinách Evropy 9. století, jak vlastně fungovala a jak ji asi vnímali sami její obyvatelé. Lokalita Mikulčice-Valy svým historickým významem a ve spojení s moderní archeologickou základnou v Mikulčicích-Trapíkově reprezentuje mezinárodní výzkumné centrum par excellence.

Snažíme se uchopit základní vývojové trendy, transformační procesy a fenomény moravsko-slezského raného a vrcholného středověku, a to s využitím moderních archeologických perspektiv. Řešíme otázky úzce související s počátky státnosti, křesťanství a „moderního“ politického uspořádání střední Evropy – otázky silně rezonující s identitami dnešní společnosti. Rádi se obracíme k široké veřejnosti, k čemuž nám dává archeologie jedinečné popularizační a vzdělávací možnosti.

Archeologické nálezy konzervátorsky ošetřujeme, dokumentujeme, odborně vyhodnocujeme a ukládáme ve studijních depozitářích

Archeologické nálezy konzervátorsky ošetřujeme, dokumentujeme, odborně vyhodnocujeme a ukládáme ve studijních depozitářích

Restaurátorsko-konzervátorská laboratoř mikulčické výzkumné základny. Foto M. Bárta

Fakta

Vznik střediska
1995

Vedoucí střediska:
PhDr. Lumír Poláček, CSc.

Vědečtí a odborní pracovníci:
PhDr. Jiří Doležel, Mgr. Jana GrycMgr. Marek Hladík, Ph.D.Mgr. Michal Hlavica, Ph.D., , doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc., Mgr. Šárka KrupičkováMgr. Michaela Látková, Ph.D.Mgr. Marian Mazuch, Ph.D.PhDr. Rudolf Procházka, CSc., Mgr. Petr RatajMgr. Šimon Ungerman, Ph.D.Mgr. Petr Žákovský, Ph.D.

Poslání

Výzkumný tým centra pro slovanskou a středověkou archeologii ARÚB zaměřuje svoji pozornost na témata, která reprezentují klíčové otázky historického vývoje v oblasti severně od Středního Dunaje v období mezi 6. a 15. stoletím. Výzkum se opírá o zhodnocení rozsáhlých a jedinečných archeologických souborů získaných terénní činností ústavu na nejvýznamnějších raně a vrcholně středověkých lokalitách Moravy a Českého Slezska. Vedle toho provádí náš tým terénní výzkumy zaměřené jednak na revizi a rozšíření výpovědi starších odkryvů, jednak na řešení nových otázek badatelského výzkumu. Slouží mu k tomu vedle metod klasického terénního odkryvu i řada nástrojů moderního interdisciplinárního výzkumu, zejména nedestruktivní průzkum, bioarcheologický a geoarcheologický výzkum, teoretické modelování a archeologický experiment. Do studia hmotné kultury se stále častěji a intenzivněji zapojují exaktní archeometrické postupy, které jsou jinak standardní součástí moderní restaurátorsko-konzervátorské činnosti ústavu.

Tematicky se tým koncentruje na archeologickou problematiku středoevropských politických útvarů 9. až 11. století, zejména jejich socioekonomických a kulturních vztahů. Profilujícím tématem střediska je Velká Morava a její komplexní interdisciplinární výzkum. Modelovými, dlouhodobě zkoumanými lokalitami střediska jsou mocenská centra Mikulčice-Valy a Chotěbuz-Podobora. Tým sleduje také otázky kontinuity/diskontinuity osídlení v přechodovém období 10. století a další vývoj Moravy a Českého Slezska v rámci přemyslovského státu 11. a 12. století. Studuje rovněž vybrané klíčové společenské a ekonomické jevy vrcholně středověké transformace, jako jsou urbanizace, těžba drahých kovů apod. Systematicky dokumentuje a komplexně analyzuje vybrané kategorie hmotné kultury raného a vrcholného středověku.

Odkrýváme strukturu a dynamiku velkomoravské společnosti 9. století

Výzkum hrobu 2041, sedmnáctého hrobu s mečem objeveného v Mikulčicích. Foto L. Poláček

Odkrýváme strukturu a dynamiku velkomoravské společnosti 9. století

Hlavní tematické okruhy

  • 1. Centrální aglomerace a socioekonomické interakce mezi centrem, zázemím a periferií

    Hlavním předmětem výzkumu jsou sociální a ekonomické vztahy komunit žijících v centrálních aglomeracích mojmírovské Moravy 9. století a v jejich bezprostředním okolí. Metodika tohoto výzkumu vychází z principů relační archeologie a z konceptu archeologie revidované modernity. To umožňuje studovat globálnější témata pomocí komplexní analýzy dat z nejnižší místní úrovně, v našem případě z Mikulčic a jejich zázemí.

    Archeologické studium velkomoravského mocenského centra Mikulčice-Valy zahrnuje nedestruktivní průzkum i standardní archeologický terénní výzkum s využitím interdisciplinárních přístupů, zejména bioarcheologie a geoarcheologie. Současný terénní výzkum se zaměřuje na ověřování otázek vyplývajících z aktuálního teoretického bádání. Hlavní důraz je ovšem kladen na postexkavační analýzu získaných pramenů, ať už jde o kritické zpracování obrovského fondu získaného čtyřicetiletou kampaní velkoplošných výzkumu hradiště ve druhé polovině minulého století nebo výsledky novějších záchranných a revizních i badatelských terénních prací.

    Teoretický výzkum se prioritně zaměřuje na témata podporovaná granty. Příkladem z poslední doby je projekt věnovaný mikulčickým elitám, s jehož pomocí byla vytvořena databáze přibližně 450 elitních hrobů z Mikulčic a následně analyzovány odpovídající hrobové celky včetně kosterních pozůstatků. Hlavním výsledkem projektu je reprezentativní publikace Great Moravian Elites from Mikulčice (GME; 2020).

    S pomocí projektu věnovaného nejbližšímu zázemí mikulčického centra bylo připraveno komplexní zhodnocení osídlení podhradí/suburbia, areálu bezprostředně obklopujícího opevněné jádro aglomerace a zajišťujícího provozní chod centra. Publikace Suburbium des Burgwalls von Mikulčice (SBM-9; 2019) přinesla poprvé v Mikulčicích komplexní archeologické zpracování celé přirozeně vymezené sídelní komponenty velkomoravské aglomerace.

    Dlouhodobě a detailně je sledován vztah mocenského centra k okolnímu zemědělskému venkovu, respektive hospodářskému zázemí centra. Protože mikulčická aglomerace reprezentuje lokalitu situovanou v dynamicky se měnící údolní nivě, hraje při jejím výzkumu významnou roli interdisciplinární výzkum zaměřený na vývoj přírodního prostředí. Jedním z dlouhodobých cílů takto zaměřeného bádání je vyhodnocení rozsáhlých odkryvů zaniklých říčních ramen obklopujících opevněné jádro aglomerace v rámci mikulčické říční archeologie.

    Důležitou součástí studia ekonomických vztahů mezi velkomoravskými centry a jejich periferními oblastmi je analýza prostorové distribuce zboží a komodit a následná charakterizace režimu jejich cirkulace na území Velké Moravy. Tento výzkum umožňuje blíže poznat tehdejší ekonomický systém a z něj odvozovat organizační strukturu celého mocensko-politického útvaru Velké Moravy.

    Archeobotanické studium rostlinných makrozbytků z Mikulčic pomáhá budovat obraz hospodářských a organizačních vztahů v jádru moravské společnosti 9. století. Získaný model obživy velkomoravských Mikulčic, publikovaný v knize The Archaeobotany of Mikulčice (SMB-11; 2017), je dále ověřován pomocí teoretického studia i nových terénních prací v zázemí centra.

    Zkoumání sociálně-ekonomických a politických vztahů Velké Moravy v jejím jádrovém území na jižní Moravě je doplňováno výzkumem dvou hradišť situovaných na severním pomezí velkomoravské sídelní oikumeny, Přerova a Chotěbuzi-Podobory. K tomu viz např. knihu Přerov, Horní náměstí č. p. 19, 20; 2020. V souvislosti s těmito lokalitami vystupují do popředí problematika kontinuity osídlení severní Moravy a Slezska mezi 9. až 11. století a otázky politických či kulturních vztahů k sousedním regionům, zejména dnešnímu polskému Slezsku, ale vzdáleně i k severu a východu Evropy. K těmto tématům přinášejí zcela zásadní poznatky nové terénní výzkumy na hradiště v Opavě-Kylešovicích.

  • 2. Pohřebiště a populace raného středověku: sociální struktura, identita, mobilita, zdraví a strava

    strava

    Výzkumný tým reflektuje svým současným zaměřením rostoucí zájem o studium sociálních struktur historických populací. Pro tento okruh výzkumu poskytují bohatou pramennou základnu rozsáhlá a početná zkoumaná velkomoravská pohřebiště. Novou příležitostí v rámci širokého interdisciplinárního výzkumu je uplatnění pokročilých přírodovědných metod, zejména molekulárně genetických a izotopových analýz. Studium je součástí úzké mezioborové a spolupráce se dvěma předními antropologickými pracovišti: Antropologickým oddělením Národního muzea v Praze a Katedrou antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V rámci mezinárodního projektu ERC HistoGenes je poprvé zkoumám genetický profil populace velkomoravských Mikulčic.

    Specifické téma velkomoravského pohřebního ritu a jeho sociální interpretace je součástí výzkumu zaměřeného na hrobovou archeologii. Zpracování velkomoravských pohřebišť vyústilo v poslední době v několik knižních výstupů. Zásadní význam pro poznání hmotné kultury velkomoravských elit má podrobný katalog nekropole u baziliky v Mikulčicích Nekropole an der dreischiffigen Basilika in Mikulčice (SBM-12; 2019). Z venkovských pohřebišť má zásadní význam monografické zpracování nekropole s 1500 hroby v Dolních Věstonicích (2022). Severní periferii velkomoravské sídelní oblasti reprezentuje komplexní zpracování mohylníku ve Stěbořicích (2013). Dále se tým zaměřuje na studium specifických otázek pohřebního ritu, jakými jsou úpravy hrobových jam, dřevěné konstrukce v hrobech, kované rakve, kostelní interiérové hroby a další.

    S tématem úzce souvisí široce pojatý bioarcheologický výzkum, který se zabývá komplexním studiem zdravotního stavu a stravovacích návyků obyvatelstva jádra historického území Velké Moravy z 9. století s ohledem na jeho socioekonomickou strukturu a další vývoj osídlení v 10. a 11. století. Vybrané biologické ukazatele mikulčické populace včetně výsledků analýz stabilních izotopů ukazují, že se jednalo o vysoce sociálně stratifikovanou společnost s významnými rozdíly v přístupu ke kvalitním potravinám. Analýzy izotopů stroncia důležité pro poznání rezidenční mobily historických populací dokládají zcela převažující místní původ obyvatel Mikulčic. Shrnutí výsledků týmového bioarcheologického výzkumu mikulčické populace je publikováno v knize Great Moravian Elites from Mikulčice (2020).

  • 3. Tradice a inovace v umění a řemeslech

    Členové týmu věnují v souvislosti s problematikou velkomoravských elit velkou pozornost problematice raně středověkého uměleckého řemesla. Nálezy z rozsáhlých a početných velkomoravských pohřebišť poskytují pro tento směr bádání excelentní materiál. Konzervátorsko-analytické laboratoře vytvářejí naopak podmínky pro nezbytný exaktní a interdisciplinární přístup. Bádání probíhá v kontextu studia sociální problematiky raně středověkých pohřebišť i technologického studia výrobků uměleckého řemesla, zejména šperku. Shrnutí současného stavu poznání přináší kniha Great Moravian Elites from Mikulčice (2020), v přípravě je monografické zpracování problematiky bubínkovitých náušnic jako příkladové studie vzniku honosného velkomoravského šperku (2021). Z dílčích témat je v současnosti podrobně zpracovávána otázka vlivu Středomoří na šperkařskou produkci Velké Moravy nebo problematika gombíků – sférických dutých knoflíků jako významného symbolu velmožské aristokracie Velké Moravy.

    Druhá linie výzkumu se zaměřuje na výrobní technologie užívané při hutnickém a kovářském zpracování železa i při jemné kovovýrobě z drahých a barevných kovů. Výsledky klasického archeologického studia artefaktů a výrobních zařízení jsou v návaznosti na materiálově-technologické analýzy artefaktů ověřovány vědeckým experimentem.

  • 4. Mocenské atributy a reprezentace středověké společnosti: opevnění, zbraně, symbolika

    V souvislosti se studiem středověkých elit a centrálních míst se pozornost týmu dlouhodobě zaměřuje na hlubší poznání opevněných sídel jako politických a vojenských uzlových bodů raného a vrcholného středověku. Zvláštní pozornost je věnována vlastním fortifikačním konstrukcím a jejich proměnám v čase a prostoru, jejich funkci a zániku v kontextu válečných událostí. S tím úzce souvisí studium přelomových období středoevropské historie, doprovázených častými válečnými konflikty, jakým je například 10. století, vymezené zánikem velkomoravských center na jedné straně a vytvářením nových mocenských struktur přemyslovského státu v 10. a 11. století na straně druhé.

    Tým se zabývá intenzivně otázkou středověké a raně novověké výzbroje, stejně jako doklady válečnictví v archeologických pramenech obecně. Jejich podrobné studium umožňuje řešit otázky širších kulturních vlivů a podnětů na domácí prostředí. Za tímto účelem je vytvářen korpus militarií z České republiky, viz kompletní soupis mečů 9. – 16. století z území České republiky (2019). Na tuto heuristickou činnost úzce navazuje materiálově-technologická analýza zbraní. Její výsledky umožňují sledovat otázky týkající se inovace výroby a distribuce zbraní v širším geografickém a časovém kontextu.

  • 5. Urbanizace a těžba nerostů jako součást středověké transformace

    Badatelé střediska zaměřují svoji pozornost na dva důležité fenomény vrcholně středověké společnosti: vznik měst a těžbu drahých kovů. Proces urbanizace a vznik komplexu městských komunit měl zásadní vliv na sídelní, sociální a ekonomickou strukturu střední Evropy jako celku. Jako ideální modelová lokalita pro studium urbanizačních procesů slouží město Brno včetně systémové struktury středověkých městských obcí v jeho širším zázemí. Vědečtí pracovníci týmu se podílejí jak na dílčích studiích, tak na komplexních výstupech, které připravují ve spolupráci se společností ARCHAIA.

    Důležitým nástrojem pro pochopení klíčových ekonomických a sociálních tendencí evropského středověku je montánní archeologie. Rozmach těžby drahých kovů poskytl důležité zdroje pro všestranný rozvoj společnosti a také pro politickou expanzi posledních Přemyslovců. Badatelský tým se podílí na realizaci několika projektů, z nichž nejdůležitější je zaměřený na podrobnou dokumentaci, vyhodnocení a monitorování památkové ochrany jednoho z nejzachovalejších středověkých těžebních komplexů ve střední Evropě, Havírny u Štěpánova na Českomoravské vrchovině.

Základna je nejen výzkumným centrem, ale i kulturním a edukačním místem v dnešní mikulčické archeologické krajině

Základna je nejen výzkumným centrem, ale i kulturním a edukačním místem v dnešní mikulčické archeologické krajině


Výzkumná základna ARÚB v Mikulčicích-Trapíkově. Foto F. Šlapal

Výzkumná základna

Mikulčice-Trapíkov

Výzkumná základna v Mikulčicích-Trapíkově leží přibližně jeden kilometr od akropole velkomoravského hradiště Mikulčice-Valy. Objekt byl zprovozněn v roce 2014 jako náhrada za „starou“ základnu na akropoli hradiště, poškozenou v roce 2007 tragickým požárem. Objekt zaujímá strategické místo při vstupu do památkového areálu NKP Slovanské hradiště v Mikulčicích. Slouží jako mezinárodní vědecké centrum a současně jako kulturní a edukativní místo v mikulčické archeologické krajině.

Budova zahrnuje všechny funkce potřebné pro moderní archeologické pracoviště. Základem je badatelská část s pracovnami archeologů a laboratořemi – konzervátorsko-restaurátorskými i analytickými. Důležitá je tzv. mokrá laboratoř, kde probíhá umývání a třídění nálezů, plaveny a jinak zpracovávány jsou botanické a další přírodovědné vzorky a kde mohou být v laboratorních podmínkách rozebírány celé objemné objekty přepravené „in situ“ z terénu. V patře základny se nacházejí rozsáhlé studijní depozitáře a ubytovny pro hosty a sezónní pracovníky. K nejpůsobivějším prostorám budovy patří knihovna a polyfunkční hala, kde se odehrávají konference a kulturní akce – koncerty a výstavy.

Stavba vznikla na základě několikaleté spolupráce architektů s archeology. Projektanty byli architekti z brněnské kanceláře Pelčák a Partner Architekti.


Kam dál?

Kam dál?